a velmi špatně prospívá nasemu tělu. Psychika, psyché a někdo říká duše (prostě právě nemáme dušičku v peří), to je ta úrověň, kterou již nevidíme, vnímavější mohou vnímat. Vnímají, že s dotyčným není něco v pořádku. Jde-li o zdraví, to už převádíme na hmotou viditelnou úroveň.
Tam už máme jasno, protože jsme hmotným věcem dali rozměr, veličinu.
O psychice nemůžeme ríci: " Mám dva metry nabouranou psychiku. Chybí mi dva kilogramy pozitivního myšlení."
Nedali jsme tomu veličinu a rozměr, protože to naše fyzika neumí Přes to víme, že ta neviditelná psychika k nám patří, ovlivňuje náš život a opravdu pořádně. Tak z gruntu, že opravdu na naše zdraví působí víc než hmota s veličinou a rozměrem. Máme-li 2 domy, luxusní auto, ale nabouranou psychiku a následně zdraví, pak poznáme, co je v našem životě důležitější.
Naše psychyka k nám patří stejně jako naše boty.
Upřesním tuto metaforu:
Naše psychika k nám patří stejně jako naše srdce.
Naše tělo je podřízené naší psychice.
Jedna veličina by se našla. Je to takové to naše osobní vnímání a kolektivní vnímáni.
Kolektivní je to, že napřiklad náš kolektiv má přijemného šéfa, kterého tak vnímáme.
Osobní vnímání je to, že já ho vnímám jako silného člověka, kolega třeba víc nako srandistu. Oba máme pravdu podle svého vnímání, všichni máme pravdu, co se týče kolektivního vnímáni.
Já nemohu podezírat kolegu, že lže, když v šéfovi vidí strandistu. Nevím, jaké zkušenosti on osobně s ním má.
A vůbec nemusíme tvrdit, že je srandista, když jsme od něj my osobně neslyšeli žádný vtípek.